Každej chce někdy získat nový zkušenosti, tak proč trochu neomrknout priváty. Nejdřív šlo o sázku. Začalo to v jednom pražským bytě nad prázdnou lahví whisky a dvěma flaškama domácí slivovice – jedna skoro vypitá, druhá ještě zavřená – a já už ani nevím, koho to napadlo. Kdo za noc stihne obejít víc privátů, vyhraje tu druhou flašku. Jako by to za to stálo. Jenže v opilosti se nám to zdálo jako dobrej nápad, a tak tu teď stojím pod pouliční lampou, je neděle večer a na moje holý paže padá první sníh. Každej se vydal na vlastní pěst. Podle tohohle článku amatérská prostituce bují, tak to nebyl problém. Já našel pár čísel s holkama, co se mi zamlouvaly, a rozhodl jsem se, že je vezmu popořadě. Jako první jsem vytočil číslo blondýnky jménem Hanka. Podle fotky pěkná, dvacetiletá, bydlela nedaleko. Domluvili jsme si schůzku ještě tu noc. Jak jsem k ní kráčel tmavýma ulicema, přemýšlel jsem, jestli nemám couvnout, ale pak jsem si řekl, že jako správnej chlap dokončím úkol. Jak jsem potkal Hanku… Když jsem se konečně dostal k Hance do bytu, nebyla sama. Byt byl malá místnost, tak pět metrů na čtyři, u okna postel s červeným povlečením a u pravý zdi jedna skříň. Na posteli seděla Hanka a vedle ní holka podobnýho věku, akorát bruneta. Tipuju, že kamarádka. „V klidu, už odchází“, řekla Hanka trochu rozmrzelým hlasem. Druhá holka se opravdu líně zvedla a mířila ke dveřím. Když kolem mě procházela krokem lenochoda, sjela mě očima od hlavy k patě. Cítil jsem se jako malej kluk, kterej dělá něco, co mu máma zakázala. Když za ní zaklaply dveře, začal jsem být i přes ten alkohol v krvi už dost nervózní. Hanka to na mě asi poznala. Řekla si o peníze, chtěla platit předem. Pak si lehla do postele. Možná to už chtěla mít za sebou, a já vlastně taky. Už po telefonu jsme se domluvili na tom, jak to asi bude probíhat. Normální, klidnej sex. Červený prostěradlo bylo načichlý kouřem. Ale kupodivu se mi to líbilo. Když bylo po všem, zeptal jsem se jí, jestli poblíž nezná ještě nějaký priváty. Ještě mi to pořádně nemyslelo, ale jí evidentně jo, protože se naštvala a začala po mě házet ty rudý kouřový polštáře. Asi jsem ji dost urazil, tak jsem radši rychle vypadnul. … a skončil u brunety Venku jsem narazil na tu druhou, tu brunetu, jako by na mě čekala. Stála hned u vchodu a kouřila. Řekla mi, že jestli chci zažít něco extra, měl bych ji navštívit. Říkám: „Co třeba ještě dneska?“ Sázka ještě běží. Překvapivě souhlasila. Tolik ke kamarádství, když jde o prachy. Ta holka vypadala o něco starší, ale třeba to dělaly jen šminky, co měla v tlustý vrstvě nanesený kolem očí, nebo ubohý nasvícení pouliční lampy. Šli jsme rovnou k ní na privát a já za celých těch nesnesitelně dlouhých dvacet minut přemejšlel, co jí mám říct. Připadal jsem si fakt trapně. Naštěstí nevypadalo, že by ji to nějak zajímalo. Vůbec jsem z ní měl dojem, že ji nezajímá nic. Zavedla mě do nějakýho paneláku, kde bylo nejspíš holek víc. U dveří stála ochranka. Takže pro někoho pracuje. Její byt byl ještě o něco menší než u Hanky, zato v horším stavu. Oblečení poházený po zemi a všudypřítomnej kouř. Pocit soukromí a bezpečí je ale k nezaplacení. O tom jsem četl i tady. Vášeň a vyhoření Nabídla mi panáka a pak se beze slova svlíkla. Řekla si cenu. Zaplatil jsem jí. Další panák. Pak ještě jeden. Pak jsem se s ní svalil na postel a musím říct, že byla skvělá. Tolik života, co se v ní probudilo, bych jí nikdy nevěřil. Jenže jsem se ani nestihl vzpamatovat a už se mě rychle zbavovala. Asi měla dalšího zákazníka. V tý náladě jsem si ani nevšiml, že jsem si zapomněl bundu. A tak jsem skončil na ulici, pod mizernou pouliční lampou, unavenej, se začínající kocovinou a s přesvědčením, že ostatní se na tenhle úkol dávno vykašlali. Chvíli jsem vdechoval studenej noční vzduch a šel domů.
0 Comments
Leave a Reply. |